Aktuality, Příběhy inovací, Věda, Zajímavosti, Ze světa inovací  /  7. 10. 2019

Ředkvičky na Marsu? Na ČZU probíhá unikátní vědecký projekt

Píše se rok 2039. Astronauti na Marsu si dávají lehkou večeři a k ní přikusují čerstvé ředkvičky, které právě sklidili. Na další den mají naplánovány brambory. Vše se urodilo díky technologii, na níž se podíleli mladí vědci na pražské zemědělské univerzitě. Sci-fi? Třeba ne.

Na modrých dveřích v prvním patře budovy na okraji České zemědělské univerzity v pražském Suchdole je schematicky vyobrazen Mars a pod ním nápis „Projekt Marsonaut, laboratoř“. Uvnitř jsou dvě nevelké místnosti, které se mohou zapsat do historie dobývání rudé planety. Funguje tam totiž unikátní laboratoř, kde se pěstují vybrané plodiny v prostředí simulujícím podmínky na Marsu.

„Za chvilku budeme sklízet,“ ukazuje na vzrostlé ředkvičky Jan Lukačevič,
hlavní osoba výzkumného projektu. Už se těší na první ochutnávku. Lukačevič je
v devětadvaceti letech nejmladším členem oddělení vesmírného výzkumu Akademie věd ČR, spolupracuje také s americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA) nebo Evropskou vesmírnou agenturou.

„Není samozřejmě logisticky udržitelné, aby mise na Marsu byly dlouhodobě zásobovány ze Země. Vědci, kolonizátoři, si budou muset vypěstovat jídlo sami,“ vysvětluje Lukačevič smysl výzkumu. Tvrdí, že jeho projekt je jen malým dílkem ve velké skládačce, ale jak se znovu mluví o obnovení letů na Měsíc a posléze na Mars, má stále větší odůvodnění.

Rudá planeta je přitom velmi nehostinné místo, tamní půda je k pěstování plodin nepoužitelná, teplota tam klesá až k minus 130 stupňům Celsia, atmosféra je velice řídká a každá kapka vody má ohromnou cenu.

Plodiny ve vzduchu

Lukačevičův tým proto zvolil pro pěstování plodin takzvanou aeroponii. „Je to unikátní technologie, která nepotřebuje půdu, jen vodu. Oproti jiným metodám jí ale spotřebuje pouze zlomek a přináší násobně vyšší výnosy. Je tedy ideálním nástrojem pro planetu Mars, kde bude voda klíčovou komoditou,“ konstatuje Karolína Pumprová z pětičlenného týmu, ta zastává funkci biolog-pěstitel a rovněž je doktorandkou oboru zemědělská chemie. „Aeroponie umožňuje lepší přístup ke kořenovým systémům rostlin, a proto potřebuje mnohem méně živin. Aeroponická laboratoř je také méně náročná na prostor, jelikož umožňuje rostliny umístit vertikálně, a využít tak i stěny budoucí základny na Marsu,“ dodává.

Ředkvičky v „marsonautí“ laboratoři proto nerostou v záhonech nebo květináčích, ale jsou zavěšeny ve vzduchu a jejich kořeny vyživuje speciální roztok. Trysky s kapalinou jsou ukryty za bílými deskami, z nichž rostliny vykukují. Do laboratoře nesvítí slunce, umělé osvětlení obstarávají zářivky. Naproti ředkvičkám se má k světu zelený salát. Roste ze semínek, která tým získal z antarktické základny EDEN. Ta je obdobou laboratoře v Suchdole, jen se zaměřuje na potřeby mezinárodní vesmírné stanice ISS.

Výzkum trvá zhruba rok a platí ho firma Vodafone, náklady už dosáhly stovek tisíc korun. Jak dlouho ještě bude trvat, lze jen těžko odhadnout. „Stále nejsme ve stoprocentním režimu,“ říká Lukačevič.

Úmrtnost: 50 procent

Tým dosud ladí celý systém, zkouší různá osvětlení, vstřikování výživového roztoku, hnojiva. Cílem je co nejefektivnější fungování s minimálními zásahy člověka. A také maximální spolehlivost. Dosavadní úmrtnost rostlin je totiž okolo 50 procent, a to je moc. Pro budoucí astronauty by to mohlo být na Marsu fatální.

Vedle ředkviček a salátu už zkoušeli pěstovat také čínskou hořčici nebo cuketu, plánují rovněž brambory. Výhodou projektu je, že jsou jeho výsledky použitelné i pro Zemi, například na místa s extrémním nedostatkem vody nebo v přelidněných oblastech, kde už není zemědělská půda.

Podobné výzkumy se proto provádějí například ve Spojených státech, v Nizozemsku nebo Izraeli. „Stále je to ale relativně málo probádaný obor,“ uzavírá Lukačevič.

Zdroj: Týden

Download Best WordPress Themes Free Download
Free Download WordPress Themes
Download Nulled WordPress Themes
Download Nulled WordPress Themes
online free course