Solar Orbiter – mise ke Slunci s českou účastí

Tato vědecká mise Evropské kosmické agentury (ESA) je součástí programu pod názvem Cosmic Vision (2015-2025). Byla potvrzena k realizaci v roce 2011 a ke Slunci odstartovala 10. února 2020. Jejím cílem je komplexní studium Slunce a vnitřní heliosféry z bezprostřední vzdálenosti a tedy s vysokým rozlišením. Dostane se na vzdálenost asi 60 slunečních poloměrů, tedy 0.28 astronomické jednotky (astronomická jednotka = vzdálenost Slunce – Země). Bude na oběžné dráze podobné dráze planety Merkur, jejíž sklon se však bude postupně zvětšovat až na hodnotu 30 stupňů a to umožní unikátní pozorování oblastí kolem obou slunečních pólů, které tak uvidíme vůbec poprvé. V okamžicích největšího přiblížení bude sonda nucena odolávat 13x většímu tepelnému toku ve srovnání s tokem dopadajícím na Zemi. Přístroje na palubě sondy mají objasnit tyto čtyři základní otázky:

• Co způsobuje sluneční vítr a jak vzniká koronální magnetické pole?
• Jak sluneční jevy řídí heliosférickou variabilitu?
• Jak sluneční erupce produkují energetické částice, které vyplňují heliosféru?
• Jak pracuje sluneční dynamo a řídí tak spojení mezi Sluncem a heliosférou?

Dr. Jan Souček z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, zodpovědný za český analyzátor elektromagnetických vln TDS na sondě Solar Orbiter říká: „Posledních pár měsíců pro nás bylo dost hektických. Každý týden jsme  připravovali nové nastavení a sekvenci povelů pro přístroj, zkoušeli různé operační režimy a postupně dolaďovali software pro pozemní analýzu dat, abychom byli připraveni na plný vědecký provoz sondy. Ten začal v polovině června takzvanou přibližovací fází dráhy, ale už i z prvního přiblížení ke Slunci, zatím jen na vzdálenost 0,5 astronomické jednotky, máme spoustu měření plazmových vln a meziplanetárního prachu.“

Aby bylo možno naměřit dostatečné množství nových fyzikálních údajů, musí být sonda i přístroje zkonstruována tak, aby  “přežila” obrovské teplotní zatížení i vysokou radiaci nabitých částic. Cesta od startu na finální dráhu kolem Slunce potrvá přibližně 2 roky a během této doby bude probíhat pozorování heliosféry “in situ”. Následně, po dosažení cílové dráhy, budou přístroje na palubě opakovaně “snímkovat” jak celý sluneční disk, tak jeho vybrané oblasti. Rychlost pohybu sondy na své dráze se bude blížit k rotační rychlosti Slunce a to umožní stabilní pozorování vybraných oblastí.

Sonda Solar Orbiter. Zdroj: Astronomický ústav AV ČR

Samotná meziplanetární sonda byla konstruována a testována ve společnosti Airbus Space and Defence ve Velké Británii. Jedná se zároveň o největší zapojení české vědy do programů a misí Evropské kosmické agentury od doby vstupu České republiky do ESA v roce 2008. Na přípravě 4 z jejích 10 vědeckých přístrojů se podílely české instituce – Akademie věd a Univerzita Karlova.

Evropská kosmická agentura ESA dnes vydala tiskovou zprávu, ve které představuje první úspěchy:

• První získané snímky pořízené ze vzdálenosti od fotosféry Slunce77 milionů km. Z takové vzdálenosti lidstvo s pomocí kamery Slunce dosud nevidělo (vzdálenost ze Země ke Slunci je 150 milionů km). Americká sonda Parker Solar Probe je sice už Slunci blíž, ale není vybavena kamerou.
• Kvalita fotografií předčila očekávání. Přístroje dobře fungují a jevy na povrchu Slunce můžeme vidět podrobněji než dříve.
• Slunce je v současném minimu sluneční činnosti velmi klidné, a to umožňuje kalibracia testování přístrojů v základním stavu před začátkem budoucích slunečních erupcí.
• Zajímavostí je, že sonda Solar Orbiter prolétla ocasem komety Atlas a podařilo se jí zaznamenat stopy iontů a prachových částic pravděpodobně kometárního původu, doprovázené fluktuacemi magnetického pole.

Zdroj: Astronomický ústav AV ČR

Sdílejte článek